Makro - plody
Dnešní fotka je na hranici abstrakce, snažila jsem se fotit režimem makro, tak jak mi to můj Lumík a mé schopnosti dovolují. Je také z předminulého podzimu, kdy jsem fotila spoustu listů, ale na procházce jsem narazila na keř s bílými plody, které určitě všichni znají a jako děti na tyto kuličky šlapali, aby slyšeli jak pukají.....:)
Rozhodla jsem se mé vlastní komentáře obohatit i citáty z knih, které čtu nebo jsem četla, a které mě nějakým způsobem zaujaly...
Jako komentář k dnešní fotce použiju citát z knihy Magdalény Platzové Aaronův skok:
Co je to abstrakce? Nejčistší, nejpravdivější jádro, základ věci. Je třeba odhazovat, redukovat vše nadbytečné, iluzorní, pomíjivé, proměnlivé, až zůstane jen to podstatné: princip. Barva, čára, forma. Smysly deformují, paměť deformuje. Musíme proniknout přímo dovnitř, do podstaty, která je jen jedna a neměnná. Tato podstata je pravdou. Nepronikáme do ní rozumem, ale vhledem, intuicí.Ale nejdřív je třeba zbavit se všeho balastu, který se na lidské duši za celá staletí usadil. Všech pověr, sentimentality, falešných představ, otročení. Všeho, co do nás vtloukla společnost. Hledaný základ je pro všechny jeden.